Skryté nebezpečí: Syndrom nemocných budov

Obrázek: Jednou z příčin syndromu je nedostatečné větrání.

Syndrom nemocných budov je jedním z negativ dnešní moderní doby, se kterým je potřeba počítat nejen při rekonstrukci nebo výstavbě nového domu. Netrpí jím budovy, ale lidé, kteří v nich žijí nebo pracují. Mezi nejčastější projevy patří bolest hlavy, ale také pálení očí, škrábání v krku a další příznaky. Řešením je správné větrání a dobrá kvalita vzduchu.

Co je to syndrom nemocných budov

Syndrom nemocných nebo také nezdravých domů je označení pro špatně postavené budovy, které ničí lidské zdraví. Objekty jsou špatně navržené, nedomyšlené, ale také mohou stát na špatných místech. Zpravidla se jedná o kancelářské budovy, školy, ale také o rodinné domy. V zahraniční se pro něj vžil pojem Sick Building Syndrome (SBS). Analýza Světové zdravotnické organizace zveřejnila výsledky analýzy z roku 1984, podle které syndromem trpělo zhruba 30 % obyvatel USA a Evropy. V roce 2002 se již hodnota vyšplhala na neuvěřitelných 60 %.

Nezdravou budovu můžete již na první pohled poznat například podle toho, že se jí nadměrně potí okna zevnitř, objevuje se plíseň, špatně se v ní spí i dýchá, a může způsobovat dokonce kožní ekzémy.

Vliv nezdravých budov na lidské zdraví

U osob, které takovéto prostory obývají dlouhodobě, může docházet ke zdravotním komplikacím, a dokonce i k chronickým onemocněním. Lidé nejčastěji trpí:

bolestmi hlavy,
závratěmi,
nevolnostmi,
podrážděnou oční sliznicí,
podrážděním nosu a krku,
suchým kašlem,
svěděním,
zhoršenou koncentrací,
únavou,
alergiemi a dalšími obtížemi.

Tyto příznaky většinou odezní, pokud člověk budovu opustí nebo odjede na dovolenou. Po návratu do tohoto prostředí se však obtíže znovu objeví.

Obrázek: Syndromem nemocných budov bývají nejvíce postiženy kanceláře a školy.

Příčiny syndromu

Za zhoršené vnitřní prostředí může hned několik faktorů. Mezi nejčastější se řadí následující:

Vlhkost a plísně

Na svědomí je mají především nekvalitní stavební technologie, ale také neodborné rekonstrukce. Například u staršího domu se stará dřevěná okna vymění za nekvalitní plastová, kvůli kterým budova ztratí možnost přívodu čerstvého vzduchu, tedy dýchání. Proto se v prostorách začne koncentrovat voda a stavba se začne potit. Kvůli zvýšené vlhkosti dochází k tvorbě plísní, které pro lidský organismus nejsou prospěšné.

Nečistoty chemického původu

Zvenku mohou do vnitřních prostorů pronikat látky uvolňující se z výfukových zplodin aut. Vnitřní chemické nečistoty se označují jako VOC (volatile organic compound) a zpravidla se uvolňují z lepidel, čalounění, koberců, kopírek, dřevěných výrobků, zplodin ze sporáků, z krbů a dalších.

Biologické kontaminanty

Zpravidla se jedná o pyly, bakterie, viry, houby a plísně. Negativní dopady se na lidech projevují horečkou, kašlem, zimnicí, bolestí na hrudníku nebo alergickými reakcemi. Zejména v kancelářích s vysokým počtem pracujících se tyto kontaminanty šíří velmi rychle.

Obrázek: O čistý vzduch v místnosti se postará čistička vzduchu.

Nedostačující větrání

Kvůli topnému embargu z roku 1970 začali projektanti kvůli zlepšení energetické náročnosti budovy projektovat tak, aby byly co nejvíce vzduchotěsné. Proto se do budov dostává méně čerstvého vzduchu. Redukovaná rychlost ventilace zpravidla nestačí pro udržení zdraví a pohodlí všech, kteří budovu obývají.

Přístroje s elektromagnetickým zářením

Kvůli mikrovlnným troubám, televizím, počítačům a dalším zařízením nedochází k přirozené ionizaci vzduchu, na kterou je člověk dlouhodobě adaptován. Je narušená rovnováha mezi povrchem Země a ionosférou. Přístroje bez řádného uzemnění vytváří velké magnetické pole, které může být zdrojem rakovinných onemocnění.

Způsob provedení místnosti

Vzhledem k tomu, že syndrom nemocných budov je především záležitostí pracovního prostředí, pozoruje se nejčastěji u osob, které nemají svoji vlastní kancelář (např. coworkingová centra). Zároveň se ve větší míře projevují v klimatizovaných budovách než v budovách s přirozenou ventilací a ve veřejném než v soukromém sektoru. Na špatném prostředí se podepisuje také nedostatek přirozeného slunečního světla, špatná akustika i ergonomie a vysoká vlhkost.

Zdravá budova vyžaduje správnou cirkulaci vzduchu

Syndromu nemocných budov lze předcházet několika způsoby:

pravidelným větráním a přísunem čerstvého vzduchu,
správným dodržováním a provozováním HVAC (systémy pro vytápění, větrání a klimatizace),
stínící technikou,
odstraněním zdrojů, které vzduch znečišťují,
čištěním vzduchu.

Pokud stavíte nebo kupujete dům a chcete se vyhnout výše popsaným problémům, začněte tím, že zvážíte polohu pozemku. Měl by být v dostatečné vzdálenosti od frekventovaných cest i průmyslových center. Pokud uvažujete o koupi bytu, zohledněte blízkost zeleně a celkové okolí.

Z čeho postavit zdravý dům:

konstrukce by měla být z netoxických stavebních materiálů,
stropy a podlahy by neměly být náchylné k plesnivění a růstu hub,
suterén (sklep, garáž) musí být vodotěsný a dobře ventilovaný,
výroba, instalace a likvidace stavebních materiálů by neměla vést ke znečištění životního prostředí,
při stavebních činnostech by se měly využívat obnovitelné zdroje,
při stavbě by se mělo dbát na ochranná opatření proti hluku a znečištění.

Interiér zdravého domu:

nemělo by v něm chybět kvalitní interiérové osvětlení,
volba barev by měla ladit s okolím,
v interiéru by měly být použity přírodní materiály bez toxických látek,
měla by být regulována přirozená vlhkost,
v interiéru a místnostech by mělo docházet k optimální cirkulaci vzduchu.

Obrázek: Vysoká relativní vlhkost vzduchu má negativní dopad na lidské zdraví.

Proč je větrání tolik důležité

Nedostatek čerstvého vzduchu na člověka působí různými způsoby. Cítí se:

unavený,
podrážděný,
vyčerpaný,
nesoustředěný,
dostavuje se bolest hlavy a pálení očí.

Například energeticky úsporné domy mají dobrou těsnost, což je výhodné z hlediska energetické úspornosti, ale nikoliv z hlediska kvality vzduchu v domě. Do vzduchu se totiž uvolňují zplodiny, které produkuje nejen vaše tělo, ale také například květiny nebo sporák.

Zpravidla se jedná o oxid uhličitý, vodní páry i těkavé organické látky. Podle tzv. Pettenkoferova kritéria, které používá koncentraci snadno měřitelného oxidu uhličitého jako indikátor znečištění vzduchu lidskými odéry, by optimální hodnota oxidu uhličitého v místnosti měla být menší než 0,1 %.

Během vykonávání běžných činností vyprodukuje jeden člověk za hodinu zhruba 15−20 l oxidu uhličitého. Aby byla zachována hodnota pod 0,1 %, mělo by být v místnosti každou hodinu vyměněno 20−30 m³ na člověka. Způsobů větrání je několik, ne všechny jsou však efektivní.

Čím zajistit cirkulaci vzduchu v místnosti

V moderním těsném domě je přirozená výměna vzduchu příliš malá na to, aby zajistila potřebnou kvalitu vnitřního prostředí. Proto je důležité přiměřené větrání. Přiměřené větrání znamená výměnu vzduchu v rozmezí 0,3−0,6 objemu místnosti v době, kdy jsou v místnosti lidé. V době, kdy v místnosti nikdo není, by mělo docházet k výměně 0,1 objemu místnosti za hodinu.

Větrání otevřením oken

Větrání okny patří k nejjednoduššímu způsobu. Nejlepší je otevření oken na protilehlých stěnách budovy. Toto větrání je dvakrát úspornější než větráním na ventilaci (pootevřeným oknem) nebo na mikroventilace. Nevýhodou tohoto postupu je ovšem fakt, že se do jisté míry sníží teplota, což vede ke zvýšení spotřeby energie za vytápění.

Mikroventilace

Je efektivní pouze tehdy, pokud se používá s rozmyslem. Rozhodně od ní nemůžete čekat, že zajistí optimální větrání za všech okolností. Například v zimě při velkém rozdílu teplot může být větrání příliš intenzivní, ale při vysokých teplotách v létě naopak nedostačující.

Nucené větrání pomocí ventilátoru

Pomocí elektrického ventilátoru do potrubí je zajištěný konstantní průtok vzduchu, který můžete regulovat. Drobnou nevýhodou může být šumění a spotřeba elektrické energie, která není naštěstí nijak vysoká. Otvory pro přívod a odvod vzduchu by měly být těsně uzavíratelné, aby nedocházelo k narušení těsnosti obálky domu.

Řízené větrání s rekuperací

Řízené větrání s rekuperací je dnes nedílnou součástí každého nízkoenergetického a pasivního domu. Základní princip spočívá ve zpětném získávání tepla a filtraci vzduchu.

Rekuperační jednotka disponuje dvěma ventilátory, přičemž jeden do jednotky vhání čerstvý vzduch zvenčí a druhý přivádí znečištěný vzduch zevnitř budovy. Ve výměníku pak dochází k předávání tepla, kdy znečištěný vzduch zpravidla ohřívá čerstvý vzduch. Tímto způsobem je znovu využita energie, která byla již jednou na ohřev vzduchu vynaložena, čímž se značně snižují náklady na vytápění. Tento efekt je nejúčinnější v zimním období. Naopak v létě může odpadní vzduch do jisté míry dokonce ochlazovat přiváděný venkovní vzduch.

Obrázek: Zjednodušené schéma fungování centrální rekuperační jednotky.

Centrální rekuperace

Již při fázi plánování stavby nebo velké rekonstrukce je vhodné s rekuperací počítat. Centrální rekuperační jednotka vyžaduje rozvody vzduchu po celém domě, což je nejlepší provádět právě během stavby či rekonstrukce. Od centrální jednotky povede potrubí s přívodem nebo odvodem vzduchu do jednotlivých místností. Centrální jednotka se postará o výměnu vzduchu ve všech místnostech. Obvykle se instaluje do technické místnosti nebo do temperované půdy domu.

Obrázek: S centrální rekuperační jednotkou je lepší počítat již při plánování stavby či rekonstrukce.

Novinkou jsou aktuálně centrální rekuperace VUT od značky Vents pro efektivní větrání s minimální tepelnou ztrátou. Jsou tiché, vybavené filtry, lze je ovládat přes Wi-Fi (mohou se stát součástí chytré domácnosti) a jsou plně kompatibilní jak s klasickým pevným či ohebným vzduchovodem, tak i s ventilačním systémem FLEXITECH.

Obrázek: Rozvod vzduchu od centrální rekuperace za použití ventilačního systému FLEXITECH.

Lokální rekuperace

V případě, že se nechcete pouštět do velké rekonstrukce, zvolte lokální rekuperaci vzduchu. Jednotka nepotřebuje vzduchotechnické rozvody a v jednotlivých místnostech se zabudovává přímo do obvodových zdí. Její instalace není náročná a můžete si vybrat jen ty místnosti, ve kterých ji chcete používat. Je ideálním řešením například malých ložnic bez oken, koupelen, šaten nebo místností, ve kterých se nedá kvůli blízkosti rušné komunikace pravidelně větrat.

Obrázek: Pokojovou rekuperační jednotku můžete do místnosti instalovat kdykoliv.

Jak dosáhnout příjemného prostředí a čistého vzduchu

Zdravé vnitřní prostředí můžete podpořit několika pomocníky, kteří se budou hodit v případě, že nemůžete dostatečně větrat okny a rekuperaci v domácnosti nemáte.

Domácí ventilátory – vybírat můžete z celé řady kategorií, od stropních přes stojanové až po stolní. Mezi nejúčinnější se řadí ventilátory stropní, které v létě efektivně rozhání těžký vzduch a v chladnějším období pomáhají v interiéru rovnoměrně rozptýlit teplo, které se jinak drží hlavně u stropu. Velikost větráku vybírejte podle velikosti místnosti.
Zvlhčovače vzduchu – pomohou vám v interiéru udržet optimální vlhkost, která se v létě pohybuje mezi 40–60 % a v zimě mezi 45–65 %. V případě, že vlhkost klesne pod doporučenou hranici, můžete mít ze suchého vzduchu podrážděné dýchací sliznice. Zvýší-li se, může dojít k tvorbě plísní kvůli nadměrné vlhkosti a pak je třeba použít odvlhčovač vzduchu.
Čističky vzduchu – poradí si s drtivou většinou nečistot objevujících se v interiéru. Patří sem zápach, alergeny, viry, prach nebo nežádoucí chemické látky uvolňující se do vzduchu. Nejúčinnější jsou čističky s vícenásobnou filtrací obsahující HEPA filtr, který zaručuje účinnost na 99,97 %.